Tož tak, milé děti, deska je vyrobena
 

a odteď už na její osud nemám prakticky žádný vliv...

Samozřejmě - mohl bych přispět k jejímu obchodnímu úspěchu
například tím, že bych náhle zemřel... ale i když nejsem tak pitomý,
abych si myslel, že se mi nemůže nic stát, ujišťuji vás,
že k ničemu podobnému se dobrovolně nechystám.    
(Taky co bych z toho měl ?)))

Na nějaké soudy o tom, jaká ta deska je, je pro mě asi příliš brzy,
je to deska spíše tichá a postupně jsme vyházeli skoro všechny ozdoby,
takže to zní hodně prostince, ale hezká holka je hezká i nahá,
a tak s tím nejsem nespokojen, ten materiál to unesl, ostatně - 
- nechť to posoudí lidový tribunál v čele s odbornou kritikou.
 

Pod ikonkami se skrývají tři písně v MP3 :

Napotřetí            Mane Nobiscum Domine      a Antarktida
(3,6 MB)                         (4,1 MB)                   (6,4 MB)  

Kdo by i po poslechu ukázek pochyboval, může si přečíst texty a prohlédnout
roztomilé výtvarné variace na tři základní barvy, ze kterých se skládá námi viditelný svět,

 
a s trochou nekritičnosti si v nich může nalézt Základní Barvy Českého Folku,
které naši tři skromní pěvci - písničkáři za určité konstelace***  vytvářejí,
a nebo aspoň - protože nikdo z nás není tak elementárně jednobarevný -
barvy jejich společnýma očima viděného světa.

(*** doslovný český překlad  : souhvězdí )))

XXX

ZPRÁVA ZE ZÁVĚREČNÉ FÁZE NATÁČENÍ
 

Když mi Samson a Slávek vloni na jaře oznámili, že v osmé vlně natáčení
nahráli základy všech svých písní, které postoupily do užšího výběru,
věděl jsem, že již brzy musí přijít vlna devátá, poslední.   

Někdy v půli ledna jsme tedy se Slávkem naložili káry   
a odstěhovali jsme se již natrvalo k Samsonovi, 
do jeho studia v Tymákově u Plzně

a zahájili jsme závěrečné práce na naší třetí společné desce.
Průběžně jsme se o ní ostatně bavili vlastně kdykoli jsme byli pohromadě,
celkem asi tak devět let, jen v posledních letech tón těch debat o dost zvážněl.

(Kdo nestojí o výklad proč, ten ať tohle přeskočí.)

Odjakživa si navzájem škrtáme v písních,
přihazujeme si nezištně rýmy a verše, někdy tak zásadní,
že zcela změní původní záměr i autora, upozorňujeme se na chyby
syntaktické, obsahové ba někdy i gramatické ! :-)
tu škodolibě, jindy starostlivě, jak už to u starších bratrů chodí,
za ta léta se totiž každý z nás těm druhým občas starším bratrem stal
a cítíme jeden za druhého jistou zodpovědnost, protože víme,
že chyba jednoho je chybou nás všech. 

Samsonovo studio není žádný krcálek, má tu potřebnou akustickou kubaturu,  
která mému maličkému domácím rekordišti (3,5x4 m) schází,

dá se tam bydlet i relaxovat, též ceny jsou tam   
pro kamarády na hranici prodělku, a tak nebylo co řešit.   

Slávek se nastěhoval do ložnice mužstva   
a já jsem zabral sklepní odpočívárnu,

kterou jsem během chvilky proměnil ve stáčírnu,
kam jsem si z PC od Budvárka (Jirka Lenk) z režie nade mnou    
přečerpával digitální hadičkou do svého Mac G4 všechno
co se nahoře urodilo a sklidilo k dalšímu kvašení.

Samson nestačil koukat !

Jednou ráno jsme zjistili, že nebydlíme v domě sami...     
V kuchyni všude myšince, na lince ohlodané pečivo,     
a tak se Samson roštílil a položil všude pasti.    
Do jedné z nich se málem chytila     
moje potroublá Anča. 

A dali jsme se do díla.
Jakže taková práce probíhá ?
Inu - těžko to stručně popsat...

většinou jeden něco dělá a ostatní překážejí nebo radí, jako v každé jiné profesi,    
a někdy taky naopak, ostatně, posuďte sami z krátkých filmových ukázek.
(Druhý až čtvrtý film pravděpodobně otevře jen QuickTime, a to až po stažení, 
příkazem Otevřít v programu, omlouvám se, časem to přeformátujeme.)

Jistěže jsme si našli čas i odskočit si do hospody !
Ale Pámbů mě hned potrestal, ukradli mi tam mobil.
Ale třeba to ani trest nebyl - možná jen chtěl, aby mě nikdo nerušil...
Ať tak nebo tak - po třech týdnech jsme mohli s trochou předčasné radosti zvolat :

hrubá stavba dokončena !

Zbývalo pouze dohrát asi 200 - 300 stop nástroji, jejichž party byly víceméně vymyšleny,
sestříhat a odmazat nějakých cca 500 stop s nástroji, které byly vymyšleny špatně,
odjet do Zlína, nechat Viktorina s Vavříkem najít konečnou zvukoprostorovou podobu,
všechny ty nástroje smíchat do dvou stop, dát si pár dní na regeneraci sluchu,
udělat u Miloše Makovského mastering, umístit ty písně do definitivního pořadí,
najít vhodnou délku pauz mezi nimi, odsouhlasit výtvarnicím návrh obalu,
který pětkrát předělaly, protože jsme mezitím vymysleli lepší název,
než je Láska, zrada, tři rohlíky a pár facek...

A pak už zbývalo jen sehnat někoho, kdo to všechno zaplatí, podepsat smlouvy 
 a mohli jsme se konečně v klidu začíst do hanlivých článků odborné kritiky, 
do příspěvků tradičně zklamaných posluchačů na internetu,
že už to není ono, že ta minulá deska... 
anebo naslouchat pochvalnému mručení kolegů,
kteří tu desku ještě neslyšeli, ale prý je fakt vynikající !
A nyní už jen pár let čekat, až v těch písních prostý lid objeví moudrost a krásu,
kterou jsme do nich ukryli a začnou si ty skladbičky vyvolávat při koncertech,
kde už budeme hrát písně z desek novějších (kluci, nechte toho,
dejte nějakou klasiku, hoďte tam Antarktidu !)))

Jakou Antarktidu ?.. ptáte se teď asi - ach ano, vy tu desku ještě neznáte... :-)
To já už ji slyšel mockrát, a proto mohu věřit tomu co tady o ní píšu.
Jenže když jsem psal předchozí řádky
bylo ještě tolik způsobů, jak ji v poslední chvíli pokazit !

Díky všem, kteří jste nám věřili, že jsme toho vůbec schopni,
a drželi jste nám palce, abychom to dotáhli a v samém závěru 
neztratili únavou soudnost, jak se někdy stává... Díky za tu přímluvu ! 
Nechtěli jsme přece nic jiného, než najít otazníky na celou řadu odpovědí, 
které před nás klade současný stav světa.

Jinak bychom se totiž taky mohli leda vyfotit se svými sbírkami trofejí

jako náš nový známý, kolega, místní bard z Tymákova, který nám 
- když jsme ještě stihli otevříno - hrál v hospodě písně,
při kterých stydla v žilách krev.

:-)))