Vskutku,
Divokej
Bill není špatná kapela, ale ani my jsme to tentokrát už
nenechali nikam utéct a přestože kluci jsou v Českém Brodě
doma a z asi 1500 diváků přišla na to náměstí většina na ně,
užili jsme si to všichni. Hráli jsme před nimi, což bylo velice
šťastné rozhodnutí, stejně tak název Divokej debil, kterým
jsme si trochu naklonili část fanynek konkurence. Ale ti jich tam
fakt měli !
Bylo to
jedno velké ječící peklo, plné potencionální něhy.
(Nebo
naopak ?)
Vrátil
jsem se pak v noci ještě z hospody na jeviště pokřtít Divokýmu
Billovi nové CD a musím říct, že je to energeticky našlápnutá
muzika,
což
jsem po návratu ke kolektivu uznale ocenil nejvyšší pochvalou -
tlak jak sviňa !
Karel
(kruci, už mě to nebaví, pořád psát do závorky Macálka - Jiříček,
zkrátka Karel M. bude odteď Karel, a Karel J. bude Karlos)
,
který
se chtěl po zvukovce ubytovat a nějak se mu nepodařilo napoprvé
najít
hotel "kousíček vocaď ", se táhl se svojí obří taškou
kolem kostela směrem k nám a viděl jsem, jak na něj Karlos z
jeviště volá a ukazuje rukama
jako při
couvání "no tady, hned za tím, je sem odtaď vidět",
což
se mi málem opět vymstilo.
Pozdě v noci, když bylo
vše doslaveno a dosmáno, jsem se nějak oddělil
od stáda, a zamířil k hotelu. Pamatoval jsem si, že je z něj
vidět na jeviště,
a i když mě varovali, že byl pár let zavřený, a teď se
jmenuje jinak,
mávl jsem nad tím rukou.
Prosím tě ! Tak se prostě zeptám
na nějaký hotel na náměstí...
kolik jich tam můžou mít ?
Dva ? Tři ? Hochu !
Byls někdy v Sao Paulo ? TAM žije třicet miliónů lidí...
Náměstí
bylo za rohem, naše auta tam ještě stála, hned vedle jeviště,
ale jeviště už bylo pryč.
(To je vždycky divný pocit, když se vrátíte někam,
kde jste něco zažili, a ono to tam už není, viďte ?)
Vytáhl jsem z auta kufr
a rozhlédl se po náměstí.
Hotel jsem neviděl, aha, takže bude za tím kostelem. Můj kolečkový
kufr po kočičích hlavách do tiché noci krásně drkotal
a já už jsem se těšil, až
si v pokoji pustím nějaký eurosport,
ale za kostelem žádný hotel
nebyl. No. Tak je naproti.
A že si tam nedají aspoň nějaký
neón... po tolika letech budování kapitalismu ! ...
To
nepochopíš... co to jsou za obchodníci !
A tak můj kufr rozezvučel tichounké náměstí táhlou (ale
veselou!)
písní o šťastném
muzikantovi, který se loudá spokojený spát...
tam ale taky hotel nebyl.
No jo... ještěže tě máme, Karlosi !
Tys přece neříkal,
že ten hotel je na náměstí, ale že je z něj VIDĚT jeviště !
Tak,
a teď si pěkně zapálíme, a dáme si na noc hezky celé kolečko
kolem krásného náměstíčka, a budeme vyhlížet nějakou pěknou
uličku,
ve které stojí náš domeček.
První
kolo. Nic.
Říkám si - nedivoč, vždyť Karel to napoprvé
taky nenašel... a to byl bílý den...
asi to mají nějak hodně originálně označené, klid... dej si
ještě okruh.
Když jsem šel dokola už potřetí (třeba to
ani nevypadá jak hotel,
musíš si pečlivě prohlédnout
každý vchod), všiml jsem si, že kolečka mého kufru už nehrají
zdaleka tak zvesela, naopak, zdála se mi ta písnička už docela
trochu i prudící, jakobych ten kufr ani netáhl já, ale
dejme tomu (cenzurováno). Naštěstí se v rohu náměstí objevily
dvě postavy, tak jsem nechal kufr kufrem,
a utíkal k nim, abych je zajal
a vyslechl,
ale dostali strach a začali prchat, a já jsem na ně
v běhu volal "já chci jen vědět, kde je tady doprdele ten
hotel, jak byl zavřený a teď se jmenuje jinak...",
a tu postavy zpomalily a šly ke
mně a ta holka povídá tomu klukovi
"tady přece nikdy nebyl žádný
hotel, že ne... ?" tónem, který byl plný naděje,
jakou asi má barva ženského
hlasu když ráno chybí do počtu jeden chlap
a všechny úspory a žena si
nahlas říká
"přece by mi nezdrhl i s prachama
?"... a v tu chvíli jsem už i já zapochyboval,
zda
jsem odpoledne dobře slyšel, zda Karlos nevolal něco úplně jiného,
třeba
"tady za tím stojí taxíky, umyj se a přijeď"
a dostal jsem strach, ale už ne tak velký jako v Rakovníku, protože
jsem byl v pohodě, a navíc jsem věděl,
že přinejhorším můžu spát
v autě. Pak jsem si ale vzpomněl,
že jsem v jedné uličce zahlédl
ceduli POLICIE
a chvíli na to už jsem stál pod ní a zvonil
na zvonek.
Rázný hlas se mě zeptal, co si přejete, a já
jsem se ovládl, abych do toho mikrofonku nezařval SPÁÁÁT, a místo
toho jsem řekl klidně
Jmenuji se Redl Vlastimil, jsem
hudebník,
a jdu se udat, načež po chvíli
ticha zabzučely dveře.
Muž za stolem mi pokynul, abych se posadil (sám se pevně opřel
rukama,
čekal jistě, že se jdu přiznat
nejméně k vraždě, nebo ke znásilnění babičky)
a já jsem mu velmi vážným
hlasem vysvětlil, že jsem na dně,
a že je moje poslední naděje,
jak najít ten hotel,
ze kterého je vidět to jeviště,
co tam už není.
Ten velmi přísný muž chvíli
sváděl vnitřní boj, jestli mě přece jen nemá zavřít do
basy, a pak vstal, vzal mě za ruku a vedl si mě i s mým drkotajícím
kufrem asi třista metrů kamsi na opačnou stranu, než bylo to
prokleté (ale jinak skvělé !) náměstí. Každý průměrný
fotograf - amatér, který by zezadu zachytil naše siluety, vedoucí
se nocí za ruku, na ten nejlacinější foťák,
by se musel s
tímto snímkem umístit nejhůře do třetího místa na všech
prestižních světových soutěžích, daleko za sebou zanechav plačící
děti
z Angoly a Somálska s obličeji
plnými much, vrásčité tibetské a kavkazské stařeny a s převahou
by odrazil i nápor raněných amerických hrdinů,
natož Makedonců, Kurdů či
snad Afghánců.
Já ten obrázek ale zachycený
mám, bez blesku, jen s těmi lampami,
pod kterými jsme šli, a jsem
na něj velice pyšný,
i když ho nikdy nikdo neuvidí.
Když jsem
tento příběh vyprávěl u oběda klukům, nejdřív se smáli,
ale pak jsme zvážněli, a já jsem řekl nahlas, na co jsme všichni
mysleli :
Ja ja...
Svět sa v prdel obracá. Bigboši sa vodijá s esenbákama za ruku.
(Což
je valašsky a česky to znamená : Již se nám nějak vytrácí
z rockové hudby rebelie, dřív tomu tak nebylo, ale kolo dějin
nelze otočit zpět.)
Večer
v Litomyšli, když se začal Karlos před děvčaty manažersky předvádět
a vnucoval se mi s popisováním cesty na hotel, suše jsem ho
usadil -
nemachruj a radši zjisti, kdo má dneska na strážnici
službu.
Metodu
vyhledávání noclehu za asistence mužů zákona jsme pak v nouzi
použili ještě několikrát. Takže až zas uvidíte v Blesku moji
fotku s policisty okolo a u ní titulek
ZNÁMÝ
FOLKOVÝ VÝTEČNÍK OPĚT ZATČEN !
berte
to, prosím, s rezervou.
To
be continued...
Zpět |
