Když jsme natáčeli desku minulou, byli jsme ještě stále opojeni a omámeni 
 tou náhlou uměleckou svobodou, v jejíž příchod jsme po všech těch letech zákazů, 
schvalovacích komisí a jiné každodenní buzerace skoro už ani nedoufali,
a tak jsme ji chtěli naplno využít... jako bychom tušili, že nemůže trvat věčně.

Svět, ve kterém žijeme dnes, je už trochu jiný,    
je opět rozdělen na My (dobří) a Oni (zlí),   
a i když se člověk za to, co řekne, nedostane do vězení tak snadno    
jako za KSČ, určité názory se prostě netisknou a nevysílají,    
 a tak svobody myšlenek už zase ubývá. A komu vlastně chybí ? 
(Jasně, těm, co se spolu nechali zavřít do té vily, těm tedy asi ne.)))

 Nechci tady plýtvat příklady, ale přinejmenším v médiích tomu tak je,    
ta musí drží basu s těmi, kdo je platí, a tak o některých věcech prostě mlčí.

Zato ale už delší dobu vznikají jisté databáze, Google cenzuruje v Číně, 
co se vyhledávat smí a co ne, Bílému domu pro změnu hlásí, 
kdo všechno kdy kde co hledal, v nejsvobodnější zemi světa 
zrušili listovní tajemství a zavedli odměny za udávání,
odposlouchávat už opět lze i bez soudního příkazu atd.atd...  
takže našinec, vyškolený životem v policejním státě, cítí neurčité obavy, 
zda již náhodou nejsou omezovány základní principy jeho svobody,
a to z nějakých ÚPLNĚ JINÝCH, LOGIČTĚJŠÍCH důvodů, 
a zda třeba ve jménu svaté války proti terorismu
netolerujeme My dobří už příliš mnoho zločinů, křivd a lží,
a našinec v tom tápe a chtěl by pravdu znát, či aspoň více informací,
ale ať natahujeme uši jak chceme - jakési ticho po pěšině všude. 

Co s tím ? My to asi nezměníme, že ne...

Snad bych i uvěřil (a jak rád !) že se mi to všechno jenom zdá, 
že mé pochybnosti jsou jen paranoidním dědictvím z dob, 
kdy jediné co bylo v novinách pravda, bylo datum a sportovní výsledky, 
snad bych i uvěřil, že jsem blboučký a že se mýlím,   
kdybych neměl v tomto životě po boku další dva páry zkoumavých očí,    
které se na svět dívají podobně tázavě, a dva páry uší, které naslouchají    
propagandistickým žvástům i dnes stejně nevěřícně jako já, a raději si škvaří
vlastní mozek ve snaze dešifrovat, co nám to zase chtějí nabulíkovat    
a skrze to odhalit, co že nám to vlastně chtěli zatajit.
    
Toto je pravá podstata koexistence nás tří samorostů, 
(která někdy zavání až uměleckou trojjediností )))
a to je také důvod, proč jezdíme do ciziny raději spolu,
protože jednoho by ten příval vjemů mohl splést, 
(kromě přátelství, samozřejmě) 
ta trojí vstupní kontrola informací,
a v tom je, myslím, i hlavní cena naší spolupráce. 
 
( Jako bychom stále slyšeli našeho pra-otce, knížete Svatopluka   
jestli vy tři nebudete držet spolu, tak o vás ty pruty přerazím ! )))

Ale už jen kvůli tomu, co jsem tady tak narychlo napsal,
ta třetí deska nemůže být stejná, jako ta předchozí,
spíš se bude v něčem podobat té první.

Děkuji za trpělivost.