Nedělní Mahenka. Moje „do třetice všeho dobrého“. A jaká to
byla krása a pohlazení po duši už tu do třetice psát nebudu. Vše platí stále. Otvéšta
pro mě opět vrchol večera, po tom humorném úvodu… mazec! Ne že jen po Smrti už
by se nemělo tleskat, ale i po této písni bych nařídila aspoň minutu ticha, aby
to všechno doznělo a člověk měl čas se tak nějak „vrátit“.
Ale! Já tentokrát poprvé nejela sama, můj doprovod vyrazil značně neochotně
pouze v roli taxíka. Když jsme pak zcela mlčky odjížděli z Brna,
někde u Globusu se do toho ticha ozvalo trochu nesmělé: „To byl asi nejhezčí
koncert, na kterém jsem kdy byl.“
Existuje větší vyznamenání? Spokojeně jsem se pousmála a na malý moment
pocítila něco, co mi ani v nejmenším nepřísluší. Strašně jsem na vás,
pánové a dámo, byla pyšná. Tak mi to, prosím, pro ten malý okamžik, odpusťte.
P. S.: Přesně měsíc po Mahence Svitavy? A přesně na moje narozeniny?! To si
nechám líbit :-) Taková frekvence se mi zamlouvá, škoda že další měsíc do toho
vlezou ty pitomé Vánoce :-D
Jen teda mezi všemi těmi recitály zrovna kapelní koncert, a tak mi ta
Vlaštovka, zase uletí, do prkýnka! :-)
A ještě to nejhlavnější – Borkovi brzké uzdravení!
A děkuji. Moc!