Jsem ráda, že jsem potěšila, nicméně přemýšlím, nakolik je můj názor na Tvoji knihu a tvorbu vůbec objektivní, přiznám se, že asi příliš ne, na druhou stranu jsem poměrně horlivý čtenář, tak mám s čím srovnávat. Jednou jsem někde četla, že kniha, která nestojí za druhé přečtení, nestojí ani za to první. Kéž by to platilo jen o knihách. O co by byly naše životy jednodušší, rozeznat to již před „prvním přečtením“…
Ta mnohovrstevnatost (divné slovo, existuje vůbec, pane spisovateli? J ) ve Tvé tvorbě je přece známá věc. To je ten důvod, proč se k písním stokrát poslechnutým vracet znova a znova. Nebo opětovně otevírat knihu, nalistovat jakoukoli kapitolu a nechat se během chvíle rozesmát a vzápětí zůstat užasle zamyšlen, zasažen tíhou těch slov.
Popravdě, existuje jedna jediná Tvá píseň, která mě tímto způsobem nikdy neoslovila. Na poprvé pobavila a pak prostě šlus. Už si ji nepouštím. Na druhé straně sedí v koutě jedna nenápadná písnička, která je pro mě určitým způsobem zakletá. A tu si taky skoro nepouštím. Potřebuju na ni ticho a samotu, je třeba nechat ji v sobě doznít, pak teprve mě skutečně zasáhne…podivnou směsicí emocí, ve kterých se nevyznám. Kdybych jí to dovolila, snadno by mě rozplakala, a přitom cítím, jak mi stále uniká, i když už je na dosah. Ale, a to je na tom to krásné, vím, že jednou to přijde, jednou až to budu nejméně čekat, se mi ta píseň zjeví, se vším, co je v ní ukryto. Vím to jistě, nebude to totiž poprvé…….. a za to Ti patří velké díky.
Asi jsem se zde odkopala, víc než jsem chtěla…už radši mlčím